Taneční začátky

Nynější přední tanečnice se většinou zajímaly o  tanec a jeho průpravu už odmalička. Já jsem odstartovala svou cestu po umělecké dráze úplně jinde.

Od 6-ti let jsem se totiž věnovala zpěvu ve sboru Kantiléna. Sbor má nyní více než 50 letou tradici a je uznávanou ikonou při Státní filahmonii Brno. Během svého působení jsem se dočkala účasti na soutěži sborů v belgickém Neerpeltu, kde jsme získali absolutní vítězství summa cum laude. Po 12-ti letech jsem zpěv opustila a zamířila do oblasti tance.

V létě 2006 jsem se poprvé seznámila právě s tancem orientálním a naprosto si ho zamilovala. V té době jsem však ani netušila, že mu tak propadnu. Postupně jsem se vzdělávala a v roce 2010 jsem dostala nabídku stát se lektorkou v Centru pro rodinu a sociální péči.

V témže roce jsem se chopila i příležitosti výuky orientálního tance pro Sokol Brno Jundrov a Kulturní Centrum Kotlanka v Líšni. Na Kotlance jsem vedla kurzy pro dospělé i pro děti. V obou případech se jednalo o záskok za jinou lektorku, takže tyto kurzy trvaly jen půl roku a na stálo jsem zůstala jen v CRSP.

Po roce lektorování, jsem se rozhodla projít konkurzem do profesionální taneční skupiny. Od té doby jsem působila ve skupině Al Fayyum Dancers, pod vedením Terezy Sheyly Klementové. Skupina úspěšně vystupovala až do února roku 2014, kdy pozastavila svoje fungování.

Skupina se věnovala převážně egyptskému folklóru, se kterým získala mnohá ocenění na tanečních soutěžích doma i v zahraničí. Mimo soutěže jste nás mohli vidět na festivalech, charitativních akcích, orientálních diskotékách a plesech. Okrajově jsme se s děvčaty zabývaly i indickým filmovým tancem zvaný bollywood.

I po ukončení skupiny se v tannci stále nadále vzdělávám prostřednictvím kurzů a seminářů u českých i zahraničních lektorů.

Navštívila jsem lekce u: Badriyah, Daily, Jaleh, Sheyly, Vendulky Uhýrkové, a dalších

Ze zahraničních mi byli inspirací: Delana, Dody Ahmet Fathy, Jamilah, Orit Maftsir, Mercedes Nieto, Elis Pinherio, Lulu Sabongi, Saraswathi, Yalia, Zaghareet, …

Průběžně se snažím svoje taneční vzdělání rozšiřovat a doplňovat. K tomu samozřejmě patří i kurzy první pomoci.

Jsem absolventkou speciálního vzdělávacího programu "Teorie a praxe orientální tanečnice" a "Teorie a praxe orientální tanečnice 2", jehož autorkou je úspěšná česká tanečnice Badriyah.

Svoji seberealizaci a další taneční nadšení jsem později začala rozvíjet s tanečnicí Jaleh. Zde jsme se zaměřily na Indický tanec - tradiční formu Kathak a moderní pojetí Bollywood. Z běžného kurzu se po několika úspěšných vystoupeních stala amatérská skupina Sarasvati.

V orientální svéře jsem se chopila otěží se svojí sestrou. Vzniklo tak sesterské duo - Duo Mawaddah, se kterým zkoušíme štěstí na soutěžích a prezentujeme se na Open stage.

Od roku 2013 zkouším štěstí na soutěžích v sólové kategorii. Zatím jsem měla možnost vyzkoušet si soutěžení na Liptov orie nt festival. Zde jsem soutěžila sólově, v roce 2013 a 2014. Po druhé jsem si vytančila 3. místo za kategorii fusion amatéři pokročilí a dvě 3. místa s Duo Mawaddah - za fusion a klasický orientální tanec, v kategorii Duo trio, vše s mými choreografiemi. 

Také jsem si po stejné dva roky vyzkoušela video soutěž Queen of Tarab při festivalu Tales of Sahara.

Pro Duo Mawaddah byla další cennou zkušeností i účast na první profi soutěži 2014 Let's dance v Praze.

Od roku 2014 jsem rozšířila svoji lektorskou působnost a stala se další posilou Studia Slunce.

Umělecké jméno

Nad uměleckým jménem jsem hodně přemýšlela. Nemohla jsem nalézt žádné, které by mě vystihovalo a hodilo se ke mně. Dlouho jsem tedy vystupovala pod svým běžným jménem a příjmením.

Výběr není vůbec jednoduchý, protože existuje mnoho tanečnic, tím pádem i mnoho stejných uměleckých jmen. A některá jsou už vedená pod ochranou známkou. Je tedy nutné, mít ve jménu něco jiného, zvláštního, netradičního, originálního. Také proto jsem si zvolila umělecké jméno ze dvou slov.

K orientálnímu tanci mě přivedla moje babička. Sama navštěvovala kurzy mnohem dříve než já. Při shlédnutí vystoupení jejího kurzu mě tento styl tance okouzlil. Babička mě v orientálním tanci vždy podporovala a vlastně jen díky ní jsem se k němu dostala. Dokonce potom sama chodila do mých hodin. Byla mým vzorem, mou inspirací svým optimismem i přístupu k běžnému životu. 

Bohužel, náhlá a těžká nemoc jí v roce 2012 už neumožnila být už mezi námi. Proto jsem chtěla uctít její památku a nosit její jméno Jiřina - Dahlia. 

Podle babiččiných rodičů, mělo její jméno znázorňovat právě tento krásný květ. Proto i já jsem ve druhém slově hledala inspiraci mezi květinami, mezi různými druhy jiřin.